Alfredo Castro

Píše se rok 1948 a Studená válka dosáhla k chilským hranicím. Senátor Pablo Neruda (Luis Gnecco) během kongresu obviňuje vládu ze zrady Komunistické strany, za což jej prezident Gonzalez Videla (Alfredo Castro) zbavuje funkce. Následně je policejní prefekt Oscar Peluchonneau (Gael García Bernal) pověřen básníkovým zatčením. Neruda se pokouší uprchnout ze země se svojí ženou, malířkou Deliou del Carril (Mercedes Morán), to se mu však nepodaří a oba jsou nuceni se více než rok skrývat. Inspirován dramatickými událostmi svého nového života Neruda sepisuje epickou sbírku básní Canto General (Veliký zpěv). V Evropě mezitím legenda o pronásledovaném básníkovi sílí a umělci, vedeni Pablem Picassem, se dožadují Nerudova osvobození. Neruda však vidí tento boj se svou nemesis Peluchonneauem jako příležitost ke znovuobjevení sebe sama. S inspektorem si hraje, nechává za sebou stopy, aby udělal jejich hru na kočku a myš nebezpečnější, intimnější. V tomto příběhu perzekvovaného básníka a jeho nesmiřitelného nepřítele vidí Neruda svoji příležitost stát se jak symbolem svobody, tak literární legendou.

Asi málokdo by ve skupině, kterou tvoří žena a různě staří muži a která vášnivě diskutuje o svém psím miláčkovi, jehož cvičí pro psí dostihy, rozpoznal duchovní a jeptišku, žijící ve společném domě na odlehlém chilském pobřeží. Hladce plynoucí rutinu, prokládanou modlením a občasnou snahou odpykat si pár svých hříchů, téměř surově naruší nový host. Krátce nato se na prahu domu objeví muž, jenž stále více křičí a obviňuje nově příchozího kněze z hříchů a nepřístojností. Zdánlivě drobná událost odstartuje sled situací, které nevratně změní osudy nedobrovolných obyvatel podivného domu. Přední latinskoamerický režisér s nadhledem nahlíží pod pokličku nejen katolické církve, ale dotýká se mravního svědomí každého z nás. S pochopením, ale také nekompromisností a bez přetvářky sleduje lidské slabosti svých hrdinů a nutí diváka k zamyšlení nad způsobem jeho života.