Anne Ratte-Polle

Tři hypersexuální ženy tráví 26 dní v klidném domě u jezera. Jsou to: Léonie (vážná), Eugénie (impulzivní) a Gaëlle alias Geisha (flirtující). Všechny tři jsou zde dobrovolně. Dohlíží na ně sociální pracovník a nepříliš důvěrná terapeutka. Motto domu zní „hypersexualita není nemoc“. Cílem tohoto experimentu není léčit, ale spíše umožnit upřímné zkoumání různých zkušeností, forem a extrémů touhy. Vše se odehrává v polonahé i plně oblečené poloze, slovně i fyzicky, v představách i v realitě. Skutečnost, že pracovníci projektu jsou, byť ne zasaženi, tak alespoň trochu dojati, není nijak překvapivá a odpovídá pocitům diváků. Na rozdíl od jiných zastánců současné kinematografie se Denisovi Côtému po hitech jako Antologie města duchů nebo Curling daří vytvářet dynamické filmové prostory (kulisy, prostředí, konstelace), v nichž lze prožitky (psychické, fyzické, intelektuální) vnímat jako hru a právě proto je využít ke sledování reality.

Undine (Paula Beer) pracuje v Berlíně jako historička a průvodce po rozvíjejícím se městě. Má malý byt na Alexanderplatz, magisterský titul z historie a pracuje na volné noze. Ale pod povrchem jejího moderního městského života se skrývá starý mýtus: pokud ji muž, kterého Undine miluje, zradí, musí ho zabít a vrátit do vody, ze které kdysi vzešla. Takže když ji její přítel Johannes (Jacob Matschenz) opustí kvůli jiné ženě, Undine je přesvědčena, že nemá na výběr – až dokud se, právě v době uvědomění si Johannnesovy zrady, nesetká s Christophem (Franz Rogowski), povoláním profesionálním potápěčem, a nečekaně se do něj zamiluje. Jejich láska ke šťastná a nevinná, naplněná zvědavostí a důvěrou. Ale když Christoph začne mít pocit, že Undine před něčím utíká, musí čelit své kletbě jednou provždy, nechce-li ztratit lásku svého života.