Lee Chatametikool

Příběh nigerijského fotbalisty Bassleyho, jehož kariéru v cizí zemi zabrzdí zlomenina nohy, začíná ve slumech Ho Či Minova Města. Neutěšené kulisy zahlcují smysly: holé zdi, přítmí interiérů a vlezlá vlhkost dokreslují jeho pocit sklíčenosti z nepřátelské metropole. S povděkem proto přijímá možnost bydlet v primální pospolitosti se čtyřmi ženami, kde se existence scvrkne na nejmenší myslitelnou velikost, až se jim vyjeví skutečně základní lidské potřeby.

Na scéně autorského filmu bychom stěží našli tvůrce plujícího tak daleko od středního proudu jako Apichatpong Weerasethakul, přesto pravidelně soutěžícího na nejvýznamnějších festivalech. Memorii se vůbec poprvé vydal natáčet mimo rodné Thajsko a magicko-realistické putování Jessicy (Tilda Swinton), která čas od času zaslechne dunivý úder přicházející z neznáma, příhodně zasadil do kolumbijské krajiny. Hypnotický obraz má v Thajcových rukách stejnou váhu jako přesně zvolené slovo, zatímco Jessicu provádí sérií setkání, plánovaných i náhodných. Jeho ryzí film se tak může dotýkat i témat, na která si jiní tvůrci v lepším případě netroufnou, v horším si na nich vylámou zuby.

Čínský snímek Sbohem, synu je pečlivě vystavěná, tříhodinová rodinná sága zachycující několik desetiletí z nedávné čínské historie prostřednictvím příběhu manželského páru postiženého osudovou tragédií. Film uznávaného režiséra Wanga Xiaoshuaie reflektuje skrze osobní lidské drama odvrácenou stránku čínské kulturní revoluce a zejména politiky jednoho dítěte, a mimo jiné dokazuje, že velké city nepotřebují velká filmová gesta.