Ivo Miko

Dokumentární mozaiku tvoří čtyři příběhy ze slovenských romských osad. Protagonisté nezapadají ani do majoritní společnosti, ani do vlastní komunity. Důvodem je sexuální orientace, náboženská víra nebo tělesné postižení. Z věcné observace jejich boje o důstojný život je ale patrné, že nezahořkli. Naopak v sobě den co den nacházejí sílu a naději k překonávání běžných překážek a vystupování mimo škatule, do nichž byli situováni druhými lidmi i svým původem. Od ostatních přitom nežádají víc než to, s čímž sami nemají problém – schopnost chápat a přijímat své bližní v jejich jinakosti.

Nevyléčitelně nemocná Janette by ráda umřela důstojně, jenže to není ve Velké Británii, odkud pochází, možné. Rozhodne se proto pro asistovanou sebevraždu. Svou cestu do Švýcarska však musí naplánovat dřív, než toho kvůli rychle postupující nemoci nebude schopná. Otázka, jestli vlastníme svůj život, nebo jestli on vlastní nás, je hlavním motivem dokumentárního portrétu, který ukazuje, že smrt může být dobrá, a to i přes smutek, jenž ji pokaždé doprovází. Snímek s výrazně sugestivní kamerou využívá postupů hraného filmu a do příběhu Janette poutavě vplétá charaktery a životní příběhy jejích nejbližších.