Jan Švankmajer, 89

Hospoda na malém městě. Je zavřeno, židle jsou převráceny na stolech. Na věšáku visí „hmyzí šatičky“: sukénky z krepového papíru, papundeklová motýlí křídla, pestře pomalovaná a černé lesklé krovky brouků. U stolu v koutě místnosti sedí šest místních ochotníků: režisér, Růžena, pan Václav, pan Borovička, Ajznboňák Kopřiva a slečna Jitka. Tulák leží doma s ischiasem. Chrobáčice a Kukla ještě nepřišly. „Během zkoušky se prolnou životy ochotníků s osudy Čapkových postav. Režisér – Cvrček umoří pana Václava, milence své ženy. Pan Kopřiva, hrající Parazita sežere slečnu Jitku – Larvičku. Panu Borovičkovi se podaří převtělení do chrobáka tak přesvědčivě, že opustí nadobro svoji lidskou podobu. Během zkoušky se rodí i umírá, čas nehraje roli. A to vše se odehrává na pozadí Čapkovy hry, kde se hmyz chová jako lidi a lidé jako hmyz. „Hra Ze života hmyzu je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mraveništěm. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovi Proměny.“ říká Jan Švankmajer.