Hedvika Hansalová, 46

Film Arvéd vypráví o tom, kam až jsme schopni zajít, abychom dosáhli svého cíle. Jiří Arvéd Smíchovský byl ochoten jít až k hranicím samotného pekla. Život a smrt Jiřího Arvéda Smíchovského jsou dodnes obestřeny mnoha tajemstvími. Za války jako nacistický konfident zachránil před koncentračním táborem Štěpána Plačka. Po válce se jejich role otáčí, Plaček splácí dluh a zařídí, že soud za spolupráci s nacisty nepožaduje pro Arvéda smrt, ale odsuzuje jej pouze na doživotí. Tím však vzájemné služby nekončí. Plaček jako vyšetřovatel státní bezpečnosti využívá Arvéda ke svým cílům, k usvědčování nepohodlných osob. Za jeho služby mu oplácí výhodami prominentního vězně a především Arvédovou největší drogou – vzácnými okultistickými knihami ze zkonfiskovaných knihoven. Arvéd a Plaček rozehrávají šachovou partii. Hra o duši vstupuje do finále.

Umělecká tvorba není soutěž, přesto se při přijímacích zkouškách na akademii musí dospět k pořadí uchazečů. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? A jakou roli může mít v dnešním světě umění? Adéla Komrzý s Tomášem Bojarem se rozhodli natáčet talentové zkoušky na tři ateliéry AVU. Svým observačním dokumentem kladou prosté otázky, jež se zpravidla bojíme vyslovit; možná proto, že v jiných případech vedou k neuspokojivým, až banálním odpovědím. Zároveň ukazují, že portrét instituce dokáže nabídnout i odlehčenou generační výpověď, v níž má význam se ptát, proč má člověk potřebu umělecky tvořit, stejně jako se dozvědět, že chleba za 14 korun může vydržet čerstvý celý týden.