Frame Films

Leni Riefenstahlová je považována za jednu z nejkontroverznějších osobností dvacátého století. Její filmy Triumf vůle a Olympia dokonale ztělesňují stylizované uctívání kultu těla a oslavu nadřazenosti a vítězství. Zároveň tyto obrazy vyjadřují pohrdání nedokonalými a slabými. Estetické vnímání, které Riefenstahlová kodifikovala, je dnes rozšířenější než kdy jindy – ale platí to i pro základní poselství jejích snímků? Film zkoumá tuto otázku pomocí dokumentů z pozůstalosti Riefenstahlové, včetně soukromých filmů, fotografií, dopisů a nahrávek. Odhaluje fragmenty jejího života a zasazuje je do širšího historického kontextu. Jak se mohla Riefenstahlová vypracovat na pozici přední filmařky Říše, zatímco vytrvale popírala jakékoli úzké vazby na Hitlera a Goebbelse? V osobních dokumentech lamentuje nad jejími „zavražděnými ideály“. Snímek odráží naladění mnohých poválečných Němců, kteří – na základě dopisů a nahraných telefonních hovorů z režisérčiny pozůstalosti – touží po autoritativní osobnosti, která by obnovila pořádek v tomhle „podělaném státě“. Věří, že tato obroda by mohla přinést také renesanci díla Leni Riefenstahlové – domněnka, která by se mohla stát skutečností během jedné nebo dvou generací. Co když mají pravdu?

Příběh se odehrává v 80. letech 20. století. Stelle, Victorovi, Adèle, Etiennovi a ostatním ze souboru je dvacet let. Připravují se na přijímací zkoušky do slavné školy, kterou založili Patrice Chéreau a Pierre Romans v divadle Théâtre des Amandiers v Nanterre. Vrhají se po hlavě do života, lásek i hraní. Společně prožijí zlomový životní okamžik i první tragédii.

Telavivské centrální autobusové nádraží bývalo ještě nedávno největší na světě. Předimenzovaný prostor ale neslouží plně původnímu záměru – přivést sem zástupy lidí, kteří zmateni iluzivním designem interiéru podlehnou nákupní horečce. Z betonového monstra, které nepůjde ani snadno zbourat, se stala postupně schrána, zabydlovaná dočasně lidmi z okraje společnosti – uprchlíky, kriminálními živly, prostitutkami. Režisér snímku, stejně jako jeho hlavní hrdina, turistický průvodce Yonatan, se vyznávají v dokumentární ódě z fascinace jedním z divů světa zbytečnosti i mikrokosmem těch, kteří tu žijí.