Background Films

Leni Riefenstahlová je považována za jednu z nejkontroverznějších osobností dvacátého století. Její filmy Triumf vůle a Olympia dokonale ztělesňují stylizované uctívání kultu těla a oslavu nadřazenosti a vítězství. Zároveň tyto obrazy vyjadřují pohrdání nedokonalými a slabými. Estetické vnímání, které Riefenstahlová kodifikovala, je dnes rozšířenější než kdy jindy – ale platí to i pro základní poselství jejích snímků? Film zkoumá tuto otázku pomocí dokumentů z pozůstalosti Riefenstahlové, včetně soukromých filmů, fotografií, dopisů a nahrávek. Odhaluje fragmenty jejího života a zasazuje je do širšího historického kontextu. Jak se mohla Riefenstahlová vypracovat na pozici přední filmařky Říše, zatímco vytrvale popírala jakékoli úzké vazby na Hitlera a Goebbelse? V osobních dokumentech lamentuje nad jejími „zavražděnými ideály“. Snímek odráží naladění mnohých poválečných Němců, kteří – na základě dopisů a nahraných telefonních hovorů z režisérčiny pozůstalosti – touží po autoritativní osobnosti, která by obnovila pořádek v tomhle „podělaném státě“. Věří, že tato obroda by mohla přinést také renesanci díla Leni Riefenstahlové – domněnka, která by se mohla stát skutečností během jedné nebo dvou generací. Co když mají pravdu?

Příběh se odehrává v 80. letech 20. století. Stelle, Victorovi, Adèle, Etiennovi a ostatním ze souboru je dvacet let. Připravují se na přijímací zkoušky do slavné školy, kterou založili Patrice Chéreau a Pierre Romans v divadle Théâtre des Amandiers v Nanterre. Vrhají se po hlavě do života, lásek i hraní. Společně prožijí zlomový životní okamžik i první tragédii.

Poslední, téměř šestihodinový filmový román Karla Vachka hledá možnosti, jak učinit svět lepším místem k životu. Rozdělený do čtyř dílů prozkoumává současnou politiku, filozofii, náboženství i umění. Padesát let od Pražského jara a třicet od Sametové revoluce bilancuje společenský vývoj a vidí jedinou možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou podle něj umožní propojení lidstva počítačovou sítí. Středobodem dění je sborovna katedry dokumentu pražské FAMU, odkud autor pomyslně řídí svůj filmový vesmír a kam si po dvacet pět let své dosavadní pedagogické kariéry zval k disputacím a natáčel významné současníky i svoje studenty. Ti všichni procházejí filmem a společně upozorňují na mnohdy humorné paradoxy a rozpory doby. Zvláštní pozornost je věnována revolucím, počínaje cromwellovskou, které sice posunují lidstvo kupředu, ale za cenu násilí a zneužití ústředních myšlenek k mocenským ambicím jednotlivců. Tak je to i s komunismem, jenž Vachek osobně zažil a podává o tom svědectví. Vzpomíná na své mrtvé příbuzné a cituje své oblíbené knihy a filmy. Dojde i na ukázky z jeho minulých filmů, které dohromady tvoří nepřetržitý a navazující proud obrazů, ve kterém se napříč desetiletími a kontinenty mohou potkat reformní komunista Josef Smrkovský s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nebo výtvarník Marcel Duchamp s premiérem Andrejem Babišem. Nic není nemožné a busta Václava Havla posetá houbami se tak znovu vrací na mykologickou výstavu, odkud ji chtějí pořadatelé za každou cenu odstranit. Filozof Milan Hauser, ekonomka Ilona Švihlíková, básník Andrej Stankovič a desítky dalších osobností přijímají Vachkovu výzvu k dialogu, coby nejlepšímu nástroji myšlení.