Články601

Koncem února vtrhla na streamovací služby série Šógun. Přislíbila intriky, bitvy a hlavně rozmáchlou adaptaci románu o britském námořníkovi, který v 17. století přistává na březích Japonska. Setkání kultur na půdě japonských ostrovů stojí i za vznikem posledního filmu Wima Wenderse. Perfektní dny natočil v Tokiu s místními herci a štábem, hlavní role stárnoucího uklízeče veřejných toalet se zhostil Kódži Jakušo. Místo důmyslných zvratů nabízí momentky stromů, napětí střídá poklidně ubíhající rutina. Přesto tak jako Šógun podává Wenders svědectví o japonské identitě a západním vlivu na ni. Jen tak trochu jinou cestou.

Filmová zpracování literatury vznikají od počátků kinematografie. V článku „Adaptation, the Genre“ akademik Thomas Leitch považuje adaptaci za prototyp všech žánrů, určující vývoj Hollywoodské produkce tak, jak ji známe dnes. To, že polovina letošních kandidátů na Oscara za nejlepší film vychází z knižní předlohy, proto není překvapení. Za zcela odlišnými snímky stojí spisovatelé jako Alasdair Gray, Martin Amis či Percival Everett. Román posledního ze jmenovaných Erasure (2001) se adaptace dočkal pod nicneříkajícím názvem Americká fikce. 

Švédský tvůrce Johan Renck přiváží s pompou na červený koberec berlínského filmového festivalu hvězdné obsazení a příslib konverzační sci-fi s existenciálním přesahem. Ten má dodávat scénář založený na knize Jaroslava Kalfaře, českého autora, co od svého mládí působí za kopečky v americkém Brooklynu. Režíruje autor minisérií, platí Netflix, ční Sandler. Jak se středorozpočtová konverzačka kosmonauta Jakuba s terapeutickým pavoukem ve stavu beztíže zchroustala na velkém plátně Berlinale Palastu? Odbyla si šedá myš streamovací platformy grandiózní premiéru věhlasného festivalu pro nic za nic? Respektive – pro fotografie před palácem ve výstředních oblecích? A hlavně – commander Proghadzka, jak se cítíte?

Paul Atreides se ocitá v řadách Fremenů a stresuje se hrůznou vizí budoucnosti, Harkonnenové se stresují fremenskými útoky na sklady koření, Bene Gesserit se nestresují v podstatě ničím, jen plánují. Druhá část Duny je tu.

Rok se pomalu s rokem schází a už se peče letošní čtyřiasedmdesátý Berlinálí ročník. Naše pinbackeří parta u toho nebude chybět - než se ale budeme znovu kolébat na vlnách berlínské filmové přehlídky, ohlížíme se za tou minulou. Vůně currywurstů, pohodlí v novém cinemaxxím vybavení a pachuť ne vždy dobrých snímků se nezapomíná!

Když Nicholas Winton přijíždí v třicátém devátém do Prahy, vznáší se nad ní iminentní zlověstné mračno Hitlerovo. Válka je na spadnutí a paralyzuje strachem o holý život. Pohled na živoření židovských dětí v zoufalých podmínkách a jejich temné vyhlídky přimějí Nicholase a hrstku zapálených dobrovolníků, aby vzali osud co nejvíce z nich do svých rukou a pokusili se je odvézt do bezpečí daleko za hranice Československa, které se ocitá v pevném sevření nacistické pěsti.

Pětice studentů adiktologie si pomocí různých omamných látek zařídí skoro sedmidenní party, která vygraduje do extrémně hořkého rána. Jsou připravení srovnat se s výsledky vlastního experimentu? A je tohle vlastně seriál, na který by měla být navázána osvětová kampaň?

Nikolaj Arcel se po nezdaru generické hollywoodovosti v podobě Temné věže (2017) zase jednou pasuje do role režiséra ve dresu domácích, naverbuje Madse Mikkelsena a dystopii Stephena Kinga mění za historickou předlohu Idy Jessen. Ta bere diváka na exkurzi do dánského preromantismu, kdy se vidina nabytí šlechtického titulu střetává s lidskou prohnilostí i stavovskou dekadencí. Povede se Ludvigovi zkrotit kyselé vřesoviště a rozjet bramborovou sadbu, za kterou mu král slibuje splnit nejeden sen?