Premiéry, 7. březen 2016 12:49 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Je Allegiant nejzbytečnějším filmem vůbec? Je.Recenze filmu Série Divergence: Aliance (2016, 120', US)

RECENZE (AH) — Allegiant mohl v podstatě existovat dvěma způsoby: jako gradující nádech před finálním prasením, tedy modelově první část Deathly Hallows u kouzelníka z Británie, nebo jako silnější předprasení se zvraty, které hází připravované finále do jiných světel – model Huger Games. Allegiant nefunguje ani jako model A, ani jako model B, Allegiant totiž pro změnu nefunguje jako vůbec nic. Upřímně ani nevím, kde s filipikou začít a kde skončit – jestli u základní přesvědčivosti, osudové vážnosti, pseudovědecké zápletky balící jedno klišé za druhým, ničím prokecané dvouhodinovky nebo u donebevolající zbytečnosti vsakující devíticiferný budget. Použitý přívlastek “prokecané” se nesnaží shazovat převázně dialogovou strukturu snímku, naráží na jiný problém: během sto dvaceti minut se opravdu nic alespoň trochu zajímavého nestane.

Těžko říct, jak moc je na vině Schwentke, jak moc čtveřice scénáristů a jak Veronica Roth s knižní předlohou, které dává internet ústy fanoušků celkem zabrat. Fandové teenage sci–fi fantasy knih o heterogenní dvojici rozervaných hrdinů budou zpravidla filmovým zpracováním vždycky trochu nespokojeni, v tomtom případě mají ale stoprocentní pravdu. Tris a Four (Shailene a Theo James) prochází nesmyslnou charakterní změnou a ocitají se ve světě, který zahazuje základy vystavěné předchozími dvěma díly a raději se měří s kvazi–vědeckou tezí dovedenou do genetické pseudo–dokonalosti. Příběhové pozadí se rovná civilizačnímu kýči, který by smetl ze stolu středně znalý znalec konspiračních teorií nebo kdokoliv s alespoň selskou úrovní rozumu. Roth měla očividně s psaním třetího dílu nemalé problémy a pokud je ta knížka vážně tak blbá jak se tváří, proč se její stupidity Allegiant striktně drží a proč je toto nevábné rochnění naplánováno do dvou celovečerních filmů?

Snad největším šokem je vážná tvář, kterou si Allegiant snaží bezelstně zachovat po celou dobu stopáže, po všech úletech, blbostech a po všem tom kýči, který stihne naservírovat. Chybí mu v ní dynamika, nic v ní neříká a nikam v ní nespěje, nijak nedopadne – podobně jako autorka, která sama pravděpodobně nevěděla, jak to celé skončit (i když se to oficiálně dozvíme až za rok v tom finálním konklužé). Pseudo–Krista Tris tentokrát střídá Four, což dává vzhledem k vyústění děje v posledním díle snad i smysl – ten v hlavním primetimu osvobozuje parťáky a objevuje "skryté pravdy" korporátních molochů, nosí u toho červené hi–tech monterky, sem tam zaběhne na líbačku se Shailene a tváří se u toho drsně. Ostatní herci tu nemají s jejich postavami co hrát, obzvlášť po tom, co dostanou všehovšudy pět, šest minut prostoru (hlavně že je potřeba na začátku všechny sestavit do týmu, který se ve finále pouze poflakuje na základně). Teller má sice ve finále n štěků + 1, pořád je to ale těžká bída, jeho rádoby vtipné připmínky těžce nepřistávají, Zoë Kravitz už je (stejně jako zbytek) úplně do počtu. Fakt, že byl Allegiant snímán Alexou 65 (po její revenantní premiéře) neznamená vůbec nic, film vypadá jako 90% hollywoodské produkce sérií pro masy, trpící stejnými CGI neduhy a stejně nepřehlednou akcí, která v tomto případě téměř úplně absentuje. Snad je to celé vizuálně o něco červenější než ta typická sezonní žlutomodř.☞ PINBACKER