Francouzský export o mladé kanibalce doráží do kin s už nezanedbatelným hypem. Raw jeho pověst dalece předchází a staví ho rovnou do ostře kontroverzního reflektoru – o všeobecně střízlivé recepci si tedy může nechat jen zdát, my se ale pokusíme jej zhodnotit s chladnou hlavou. Jde toliko o lidožravou onanii, nebo má tenhle film nějaké snědení? Teda sdělení...
RECENZE (JB) — Je dobře, když je film stejný brutus jako téma, kterým se zaobírá. Raw je jeden z těch filmů. Zapomeňme rovnou na masnou tematiku – ta tu technicky vzato neexistuje. Otázka konzumace čeho, jak, popřípadě čího čeho, je nástrojem, ne tématem. Kanibalismus jako nové palčivé evropské téma? Ale kdeže, leda v kolonce „horor“ na amatérských literárních serverech. Tady se nebaští lidi jen tak pro nic za nic, aby si dav vyventiloval sebenenávistnou frustraci. I když o frustraci nouze není…
Tematicky jsme kdesi u bildungsromanu, látka je univerzální a v podstatě široce pochopitelná, ale kolik už bylo příběhů křehkých inteligentních dívek zválcovaných transferem do nového prostředí. Dnešní hraniční náctileté zkušenosti jsou jinde, dál, výš na škále bizáru a intenzivněji duševně destruktivní. Iniciační procesy rozkladu osobnosti a degradace na animální podstatu si zaslouží intenzifikované pojetí, zbavené civilnosti a obnažené na šokující hnusnou dřeň. Ve společnosti už dávno imunní vůči krutě autentickým výjevům se pro náležité vystižení podstaty pokleslosti musí zajít až ad absurdum.
A přitom Raw vlastně nedostává svojí hrůzyplné pověsti. Je to jen pragmatičnost konfrontace s naturalistickými výjevy, která skutečně šokuje, ale nadměrné opájení se ohlodanými stehny se tu nikde neodehrává. Vyniká povrchnost a sobectví, ale hlavně absolutní neschopnost vzdorovat tlaku okolí s bezcennou povinnou výbavičkou idealistické domácí výchovy. Posun vpřed znamená destrukci a otevření temných skříněk kdesi uvnitř člověka. Zvrácenost je dědičná a závislost nevyhnutelná. Hnijící rodinné jádro je na jednu stranu děsivým tajemstvím, na druhou ale něco přirozeného, co je neoddělitelnou součástí lidskosti.
Nicméně, v tomhle ohledu film vyznívá nejistě, jako by se zuby nehty bránil sebemenšímu náznaku smířlivosti a útěchy. Ve finále už horor jaksi vítězí nad sdělením, není moc co vydestilovat, jen podstaty zbavený šok, či jakési obyčejně zobecněné významy. Naštěstí to moc nevadí, protože účel se plní – portrét destruktivní zkušenosti a zhoubné stimulace prostředím zintenzivněný naturalistickými proprietami je sociální facka jako víno. A to vytříbené verbálně podané poselství není nutně potřeba.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Po většinu času velmi funkční filmový exkurz do prožívání interiorizační krize. Výsostně francouzský naturalismus oslňuje formou, která perfektně plní svůj účel, aneb „škoda hnusu, který padne vedle.“ Raw je východiskem z nudného šibeničně se zpřísňujícího důrazu na autentičnost, který má z podstaty spoustu limitů, zvlášť vzhledem k otrlosti moderního publika. Raw je filmem na svém místě. Má svoje limity a místy, hlavně v závěru, vyznívá obsahově plytce – není o moc víc, než skvěle stvořenou fyzicky stimulující sondou, v tomhle případě to ale není problém. V tomhle případě to stačí.
napsal Jakub B.
