HODNOCENÍ (LČ, "BEZ VENTILU" ) — Čímž se obloukem vracím k divácké zkušenosti. Je jasné, že Domestika nelze převychovat na „pohlazení po duši“. Přesto svou formou dává jasně najevo, že není filmem povýšeným či divácky nevděčným. Neprovokuje, ale naopak podobně jako závodník Roman jde pevně za svým cílem. Narozdíl od Romana však hraje fair play. Divák tak může odejít rozčarovaný, vyčerpaný, rozmrzelý: to vše je ale součástí předem neznámých pravidel. Přistoupí-li na ně, dostane se mu brilantní, pevně uchopená „tour de force“. Sedlák totiž ví, co chce: a není to ani bavit, ani vyloženě strašit, ale spíš poukazovat. Co na tom, že se přitom párkrát zvrací do umyvadla, když výsledkem je jasně červená cedule „STOP“?
