Šimon Špidla

Dětský film o největší hromadné sebevraždě 20. století rekonstruuje událost z roku 1978. Reverend Jim Jones přiměl téměř tisícovku stoupenců a stoupenkyň své sekty Chrám lidu, aby v osadě Jonestown v jihoamerické Guyaně vypili jed. Třetina z nich byly děti. Jan Bušta dává sadistům, voyerům a nekrofilům minutu na to, aby opustili kinosál. Jeho sebereflexivní dokument, který je výsledkem desetiletého časosběrného natáčení, nevyobrazuje drastické scény. Za zvuků audionahrávky z osudného dne sleduje koláž dětských přízraků, z jejichž úst zaznívá kázání o úniku před zkažeností světa.

Když je novinářům odepřen přístup k aktuálnímu dění, jen to rozdráždí jejich hlad po informacích. Podobně tomu bylo v březnu roku 2017, kdy stávající český prezident hodlal oznámit, zda bude znovu kandidovat na svou funkci; učinil tak však na Pražském hradě v přítomnosti úzkého okruhu příznivců a přátel. Novináři neměli být vpuštěni. Dokumentarista Tomáš Bojar, jenž vždy šije formální koncept filmu zkoumané látce na míru, zpovzdálí sleduje dychtivý jednodenní hon dvou českých redakcí za touto mimořádnou zprávou. Zároveň s elegancí poukazuje na publicistický rozměr „objektivního“ zpravodajství, do kterého chtě nechtě prosakují názory a postoje konkrétních lidí.