Premiéry, 21. červenec 2015 13:52 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Ant-Man je fajn marvelovka s křížkem po funuseRecenze filmu Ant-Man (2015, 117', US)

RECENZE (JB) — Kde že to vlastně jsme? Řečeno terminologií marvelovského univerza právě v odpalu fáze 3. Dvojku uzavřeli Avengers s Ultronem a nyní počíná běh za Infinity War. Ztratit v pletenci MCU se můžete poměrně snadno, Ant-Man je ale vhodná podívaná i pro ty, jež univerzem i tištěnými komiksy opovrhují, jelikož se odehrává stranou klíčových událostí a vodítka nechává do potitulkových scén. Proto je asi nejpřístupnější Marvelovkou a ostatně po Strážcích Galaxie i tou nejvděčnější.

Formule se u Marvel Studios nemění. Exodus Edgara Wrighta, který měl původně stát v čele mravenčího muže, je teď vlastně naprosto pochopitelný, do tohohle kabátu se jeho kreativní duch vsoukat nemohl. Kromě zbytků absurdních postaviček a gagů z jeho rukopisu nic nezbylo, jen nezávadná kostra osazená hereckým masem. Ne že by nás Tony Starkové a Star-Lordi nebavili, nikdy ale nebyl moc důvod pitvat se v tom, do jaké míry jsou samoúčelní, vždycky bylo dost omáčky kolem. Až Ant-Man k tomu zavdává popud vpravdě olbřímí, jelikož se tasí se scenáristicky nejšablonovitějším postupem a nemá dost výživného omastku na to, aby tenhle fakt jednak zakryl a jednak vynahradil. Přitom Marvel nelze vinit z vypočítavosti tak snadno, jejich dosavadní herecké a především režisérské volby jsou takřka bezchybnou vitrínou citu pro žánry a odvahy experimentovat, a na filmového giganta pořád dost osobitým i osobním přístupem k látce. Možná to je ale tak trošku problém, protože zavděčit se komiksovou adaptací komiksovým geekům, jejichž populace snad nikdy nebyla početnější a na své geekovství hrdější, je stejně snadné jako zavděčit se applemaniakům novým iPhonem. Míra nadšení je neúměrná míře přínosu inovace. Hejty za pozměněnou dějovou linii (Pym je v komiksech zakládajícím členem Avengers a jen tak mimochodem Ultron je jeho dílo...) umlčí první pohled na pohyb milované postavy na plátně a v plytkém scénáři se nikdo pitvat nebude.

A vlastně to ani není špatně, špatně je na tom každý trpělivost s opakujícími se originy postrádající jedinec, jehož neuchrání rozhořčení sebevětší snaha podat to pohodově a srandisticky. Proto Ant-Mana nelze hanět, už jenom proto, že to vůbec není špatný film. V ranku komiksovek obecně by dokonce klidně mohl sídlit kdesi těsně nad průměrem, protože technicky a herecky je bezchybný a schází jen primitivním scénářem. Z čeho má těžit, z toho těží – dannyhoparťákovský mód ve své omezené míře šlape solidně a proporční hrátky jsou skutečně hravé, invenční i zábavné. Ani bizarní fakt, že Ant-Manovi jsou vážně asistenty stáda mravenců, vůbec nevadí, naopak, oblíbíte si je a hořce oplakáte ty padlé. Peyton Reed ždíme z premisy hodně a každá akční scéna odehrávající se z pohledu pidipostavičky je jaksepatří využitá.

Zrovna v tomhle případě by ale bodnul posun někam dál, dál od spasitelských zápletek a plochých padouchů okresního formátu (Corey Stoll si může být démonický, jak chce, ale prokletí nezlomí, stejně jako Lee Pace nebo Christopher Eccleston). Ant-Man mohl být klidně čistokrevnou variací na Podfukáře, s minimem patosu a maximem loupeží. Už dost v jádru dobrých darebáků zachraňujících svět, i původní vážný Pymův charakter by teď byl vítanější než tohle. A přitom Paul Rudd je ve své roli doma jako málokdo a casting je klasicky marvelovsky perfektní, jen s jednou markantní výjimkou v podobě Evangeline Lilly, jejíž Tauriel jsem taktak stačil vytěsnit z mysli, a hned je tu zas a opět k vzteku. Ještě že se připojil Douglas, který svého mentora hraje parádně, a Michael Peña, který nikdy nebyl zábavnější.☞ PINBACKER