Jestli se něco ve Varech opavdu podařilo, tak je to výběr zahajovacího filmu. Jeho tvůrce Mike Cahill může mezi hvězdami formátu Mela Gibsona mírně zapadat, neplatí to však o kvalitě jeho nejnovějšího filmu, vědecko-fantastickém dramatu I Origins, které divákovi kromě biomedicíně očí nakáže i několik řádků z bible.
RECENZE (AH) — Filmový fanoušek se na letošním KVIFFu nestačil ještě ani pořádně zahřát a už do je do něj páleno ze všech kanónů. V loňském duchu se pokračuje a pověstný festivalový "otevírák" je opět žánrovkou, a narozdíl od minule zatraceně povedenou. Sice mohou filozofické machinace, duchovní otázky a vědecké deus ex machiny vyvolat reflex přirozeného odporu (jako například v letošní Transcendence, kterou snímek místy dost přípomíná), klišoidní patos se naštěstí nedostaví - místo něj se servíruje pečlivá, poetická výprava, herecká přirozenost a typický indie-nezávislý vizuál. Nejednou jsem měl při projekci nutkání sáhnout pro sešit do batohu, nadepsat jej "definice festivalové žánrovky" a začít si dělat poznámky. I Origins je po právu lákadlem letošního filmového festivalu a povedenou volbou organizátorů. Definici festivalové žánrovky nemyslím ani trochu ve zlém - Cahilla mám osobně v merku a chápu, jak těžkou úlohu na festivalu plní - ať už z hlediska úvodního filmu, tak spíše z jeho žánrové vyhraněnosti (na kterou loni doplatil Travolta s De Nirem). I proto bude ale I Origins více opěvován, než kritizován - už jenom proto, že nejde o typický film, co stojí na plakátech českých distribucí. Má svůj vlastní, chytře vybudovaný flow, i když se chová tak trochu jako fotbalový zápas, ve kterém přichází zajímavé zvraty až po přestávce, která zavání nudou. V druhém poločase naštěstí Cahill přepíná do rychlejších střihů s nově namíchaným žánrovým koktejlem a voilá - divák se zase baví, dostává další témata a nové poznatky. Snímek provokuje duchovní tematikou, nikdy ale nepřekročí mez trapnosti a zároveň se drží věcnosti. I když na konci děje Ian Gray zjišťuje pomyslnou pravdu s potenciálními zvraty v ubírání lidstva, problematika je vždy řešena spíše komorně - i v tom je výhra nad letošním propadákem Wallyho Pfistera. Velké myšlenky jsou podávány po kouscích, v chodech, na které je divák v během stopáže pomalu připravován. Závěrečné vyvrcholení a katarze hlavní postavy je díky tomu přirozená (a navíc posílená skvěle sedící Motion Picture Soundtrack od Radiohead), i když zvláštně umístěná v indickém Novém Dillí. S přejitím toho, že Ian najde jedinečný pár očí v nejlidnatější zemi světa (i s dobrým filmovým odůvodněním je to zvláštní paralela) a příliš velké souhry náhod, které mají pouze urychlit dějový tok ke zdárnému konci.
Jak už to u festivalových tvůrců bývá, i Cahill si přeobsadil většinu castu ze své prvotiny Another Earth. Brit Marling přesedlala z hlavní role v Jiné Zemi k ženě vědce biomedicíny, okolo kterého se celý děj točí - Michaela Pitta aka Iana Graye. Jeho druhá společnice, Astrid Berges-Frisbey (kterou může český divák znát maximálně tak z posledních Pirátů z Karibiku), je éterickou inverzí obou vědecky založených figur. Karen je Ianovým katalyzátorem a její výzkum mu krom splnění cíle pomůže uzavřít kapitolu se Sofi, která působí jako inhibitor a konfrontuje Graye se svou vizí duchovna ("Neměl by sis hrát na boha"). K úplné spokojenosti chybí větší dějová soudržnost a přílišné lpění na nastavovaných zápasech vědy versus náboženství, vztah Iana s Sofi je nelogický a jeho konec je příliš umělý (paradoxně funguje). Mimo to je špatností poskrovnu a jsou daleko před hranicí odpustitelnosti. I Origins je radost sledovat, Markus Förderer je perfekcionista a jako DP odvádí parádní práci, vkusně si hraje s LEDkami a odrazy, ať už jsou v brýlích, nebo oknech projíždějící nadzemky. Technika je sice o úroveň výš, byl to ale právě malý budget, co mě na Cahillově prvotině Another Earth bavilo (a tímto toto jedinečné komorní sci-fi znovu doporučuji každému filmovému fandovi). V I Origins měl autor mnohem více vyjadřovacího prostoru, ve kterém shrnul i několik myšlenek ze scénáře Jiné Země a snímek se tak ve spoustě tématech (klony, duševní spojení, identita člověka) jeví jako jakési dotažené pokračování.
HODNOCENÍ (AH) — Je to možná tím, že jsem zrovna začal číst Hawkinga a nedávno studoval studii o posmrtných životech, spíš je ale I Origins opravdu povedenou žánrovkou, která překvapí nejedním zvratem a vzbudí nejednu otázku. Cahill zdokonaluje flow v kolejích, které si vyjel svým debutem - mírně ztrácí větší komplexností, více získává zajímavými herci a pečlivým scénářem. O kinové distribuci se zatím nic neví, stihnete ale ještě jednu projekci ve Varech.
napsal Adam H.
