RECENZE (JB) —
Vymahač je pro svého režiséra Alexeje Krasovského prvním celovečerním filmem (i když s trochu necelovečerní stopáží). Na 51. KVIFFu si tak gaspadin Alexej odbyl svaju premiéru u nás v Čechách a padla na něj část tíhy reprezentovat zde novdobou ruskou kinematografii. Trailer navnadil skvělým Konstantinem Chabenským a zádumčivou atmosférou kanceláře coby jediné užité lokace. Krasovskij si zvolil solidní výzvu a zadělal na napínavou one-room show s potenciálem solidního přesahu, či jen pouhou možností vyjádření vlastních subjektivních pocitů a postojů.
Otupující měkké světlo místnosti a kamera přilepená na Chabenském (ze všech ostatních máme pouze hlasy, popřípadě siluetu) ale nakonec hrají prim před osobnějšími rovinami. Vymahač má všechny technické vychytávky k tomu, aby se dal brát naprosto vážně - svižné tempo, kameru, koherentní scénář, který nevaří jen z vody, ale dotýká se i detailů, pracuje s autentickými situacemi, prohlubuje Chabenského vymahače/vyděrače Artura a vytváří z něj legitimní prototyp chladně uvažujícího manipulátora.
Prototyp však bohužel zůstává nejvyšší metou, jako by Krasovskij ve výsledku Vymahačem jen dokazoval, že všechno to, co umí západní kolegové, dokáže taky. Hlavní i vedlejší dějové linie dostrká obhajitelným způsobem do těch míst, kam dle diváckých očekávání dostrkána být mají. Artur sám není zlý člověk, je pouze vinou systému zcyničtělou, takřka tragickou figurou, z pod jejíhož povrchu film doluje skryté citovější vrstvy. Duševní pohnutí ale přichází podivně snadno v kontrastu s prvotně načrtnutou aurou sviňáctví, a tam, kde by jaksi logicky měl následovat boj o šanci na pokání, přichází nepadnoucí mučednické završení.
Krasovskij se v otázce rozhřešení hlavní postavy přiklání k lidovostí zavánějící tezi “v každém z nás je nějaké dobro”, kterou až na konci nepřesvědčivým způsobem podetne s tím, že k vykoupení přeci jen nestačí zbrklé prozření a hrst vlídných slov. Boj s vnějšími faktory nezajistí legitimizaci zásadních duševních pohnutí Arturových, a radikální závěrečná pasáž bohužel vinou tohoto nemá tu váhu, jakou zřejmě Krasovskij zamýšlel. Morální hra je zkrátka moc jednoduchá a schází příliš malou vůlí vrhat se hloub a dál v úvahách a dialozích. Možná měl Krasovskij strach, že film, který se po celou dobu nehne z jedné místnosti, by s delší stopáží publikum nudil.
A možná by to tak i bylo, s pár minutami navíc by se ale Vymahač mohl přinejmenším pustit o kus hloub do vymahačovy duše. V Chabenském má režisér obrovskou oporu – Anton Goroděckij z Noční hlídky je uvěřitelný po celou dobu a je radost ho sledovat. Jeho dominantní Artur se oblíbí snadno, a dost na to, aby se Krasovskij vůbec nemusel bát vložit mu do úst osobnější dialogy, jejichž účelem by nebylo jen vyrovnat se nastaveným standardům, ale žít si víc vlastním životem.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) —
Vymahač je zručně zrežírovaný a bravurně zahraný. Alexej Krasovskij věděl nejspíš dost přesně, jaký typ filmu se snaží natočit a co pro to musí udělat. A udělal to. Technicky vyrovnal všechny světové režisérské laťky a stvořil funkční scénář, který není k smíchu. Většina úsilí ovšem bohužel padla na snahu ukázat, že to pan režisér má v ruce, a zbylo jen málo prostoru pro osobní investice či žánrové, potažmo tematické inovace. Na zásadní přínos si od Krasovského tedy budeme muset ještě počkat, rozhodně je ale důvod se těšit a držet mu do budoucna pěsti.
napsal Jakub B.
